Pírko unášené větrem

16. července 2012 v 21:31 | Radičik |  Osobní
Nevím jestli ten kolotoč zažíváte taky, ale osobně jsem v posledních letech v takovém shonu, že si připadám jako pírko unášené větrem.


Těch úkolů a povinnosti je prostě tolik, že mě unášejí sem a tam bez možnosti se zastavit. Když už je toho opravdu přespříliš, přistihnu se, jak si láduju pěnu na holení na zubní kartáček (ještě že se mi to nestalo naopak). Když se mi chce akutně čůrat, spěchám abych vybral zatáčku a najednou místo na WC stojím u akvárka a koukám na vodu. Koukám jak je akvárium plné vody, stejně jako můj močový měchýř. V tom mi to sepne. Ještě že mi funguje zpětná vazba močový měchýř - mozek. A velké štěstí mám v tom, že mě mozek vzpamatuje o vteřinku dřív než spustí reakci močák. No,jednou to nevyšlo. To bylo tehdy, když mi byly tři roky... Ale to se nehodí vyprávět.
Prostě mě povinnosti unášejí větrem a hýbají se mnou na všechny strany. Mým snem je jednou se tomu nepříznivému větru vzepřít a dosednout na zem. Tam se na chvíli zastavit a zamyslet se nad svými sny. A jít si za nimi. Navzdory tomu, že mě povinnosti zase budou mít tendenci vtáhnout do svého kolotoče a beznadějně mě unášet. Nevím ale, zda se můj sen, který mi umožní zaměřit se na své sny, podaří uskutečnit. Práce na baráku, práce na zahradě, práce s eshopem a spousta dalších úkolů a povinností... Přitom mám tolik zájmů, kterým bych se jednou chtěl věnovat... Obdivovat přírodu, poznávat nové věci, pořád něco objevovat, to prostě můžu. Začíst se do zajímavých blogů a v klidu si vychutnat ty hluboké myšlenky. Ještě že tady jsou ty naše blogy, kde jinde bychom utíkali před povinnostma a dopřáli svým myšlenkám trochu volnosti.

Jo a dalším mým snem je zařadit některé články do rubriky Téma týdne. To ale obnáší stihnout něco sepsat do konce týdne, ale to jsem celý já...Nevinný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helena helena | Web | 17. července 2012 v 10:04 | Reagovat

Obdivuju tě,ono takový kolotoč se nedá táhnout věčně.Ještě že léto někdy skončí a odpadne práce na zahradě,alespoń přes zimu je toho méně.
Ale to bychom nebyli lidé,abychom si něco nenašli.Já to někdy řeším tak,že prostě něco zůstane ležet,nejsem robot a basta.Práce neuteče.

2 Martin Martin | Web | 18. července 2012 v 9:24 | Reagovat

Tak já osobně tímto ještě netrpím (píšu ještě, jelikož nemám takovou dávku povinností), ale třeba taková práce na zahradě se mi taky nevyhne. Léto sice skončí, ale přijde zima a haldy sněhu, pak nutnost práce odklízet. Jednou se proti tomu větru vzepřeš a necháš působit vlastní vůli :)

3 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 23. července 2012 v 6:49 | Reagovat

Toto znám velice dobře. Když jsem měla barák, můj bývalý manžel se o nic nestaral. Je pravda, že vydělával hodně peněz, ale nehnul prstem a já dělala úplně všechno, včetně vyvážení koleček, čištění cihel a úklid po řemeslnících.  Po noční jsem spala max. 2 hodiny, abych všechno stihla, před noční vůbec. Všichni chodili do práce odpočatí a já chodila věčně utahaná. Skutečně jsem si odpočinula jen v práci, (pokud se něco nesemlelo). Zahrada, 2 psy, 2 kočky a k tomu jsem ještě musela trénovat. Když jsem se zastavila s někým na kus řeči, už mi čas nevycházel. Vše jsem měla naplánované přesně na minuty. Takový život jsem provozovala docela dost let. Byla jsem ale mladá a mladý člověk toho  zvládne hodně. Vůbec nevím, jak jsem všechno mohla stihnout. Dnes dělám sotva třetinu a jsem unavená. Přesto ale oproti většině  mých vrstevníků dělám o mnoho, mnoho víc.

Jinak neboj, tělo si samo řekne o odpočinek, až bude mít dost. :)

4 bludickka bludickka | Web | 24. července 2012 v 11:56 | Reagovat

Jaký máš eshop? Znám ho? :) Jinak tenhle článek mi mluví z duše. Nejlíp by bylo si ty povinnosti nepřipouštět. Jenže jen těch domácích se mi zdá moc. Pak psaní do časáku. Pak celý tohle blogování :) Snaha o vedení pestrého a aspoň trochu kulturního života. A vůbec. Když mám malou chvilinku hned koukám, co bych za ní všechno strhla :)

5 Vendy Vendy | Web | 24. července 2012 v 23:36 | Reagovat

Možná si toho nakládáš moc. Udělej nezbytné a dej si pauzu. Pak pokračuje a zase pauzu... a když to nestihneš, tak to prostě nestihneš. Svět se nezboří.
(Jo leda by šlo o opravu střechy nebo něco podobného, tam bych doporučovala věc dotáhnout opravdu do konce a to co nejrychleji)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama