Světlo - naděje i nepřítel

19. dubna 2012 v 12:19 | Radičik |  Téma týdne
Ačkoli je světlo převážně symbolem naděje, ne vždy je tak vnímáno. Pro někoho může světlo znamenat něco tajúplného, a někdy dokonce může působit jako velký nepřítel. Podívejme se na tři pohledy, jak může být světlo vnímáno.



Světlo - opravdu nutné k přežití?

Asi znáte jaké to je, když Vám někdo vypráví o něčem, co jste v životě nikdy neviděli a zřejmě ani neuvidíte. Třeba polární záře.
Nikdy jsme ji neviděli. Člověk, který polární záři viděl na vlastní oči nám o ní může vyprávět do nekonečna, pět ódy, a my? Jediné, co můžeme, je poslouchat a představovat si, jaká je to nádhera. Pokud ale sami tu atmosféru nezažijeme a nepocítíme ji na vlastní kůži, jen stěží můžeme říct, co pro nás polární záře znamená.
Podobné je to se světlem. Např. nevidomým lidem můžeme s nadšením popisovat, že světlo k životu potřebujeme (ikdyž s nadšením to asi moc nepůjde, protože si většinou toho, co máme, moc nevážíme). Jak si ale mohou představit, co světlo vlastně je? Vždyť celý život přežívají bez světla.

Světlo jako naděje

Pro mnohé z nás je tedy světlo tak samozřejmé, že si ani neuvědomujeme, jak po něm mohou prahnout ti, pro které znamená životní naději či vysvobození. O kom bude v tomto odstavci řeč? Např. horník v zasypané štole či unesené děti (např. Natascha Kampuschova apod.) jsou uvězněni převážně ve tmě. Světlo pro ně představuje naději na život a únik před smrtí či zničeným životem. Jak silnou touhu po světle ale takto uvěznění lidé mají, to zase plně nepocítíme, pokud v takové situaci sami nejsme. Raději si ale nepřejme do takové situace se dostat.

Světlo jako nepřítel

Ačkoli po světlu většina lidí touží a vnímá je jako vysvobození, existují jedinci, pro něž je světlo úhlavním nepřítelem. O kom bude řeč v tomto posledním odstavci? Přemýšlejme, kdo nemá rád světlo. Světlo, které by jej odhalilo? No, jedině člověk, který dělá něco nekalého a za tmu se skrývá, protože nechce být odhalen. Třeba zloděj. Možná jej tlačí svědomí, že si uvědomuje svou špatnost, že chce, aby jeho jednání zůstalo skryto tmou. Světlo znamenající jeho odhalení je v tomto případě to poslední, co by si přál. Diskutabilní otázkou je, zda by právě takový člověk nepotřeboval pocítit, co prožívá onen horník či unesené dítě z druhého odstavce. Možná by pohled na světlo zásadně změnil. A možná by změnil i své jednání.


Závěr: Važme si toho, co považujeme za samozřejmost a nechme světlo zářit v našich životech! Nechť je světlo našim přítelem navždy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tento článek/video?

Ano 77.4% (24)
Ne 22.6% (7)

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | Web | 19. dubna 2012 v 12:35 | Reagovat

Pravdivo smutne. (Viac humoru do nasho...)

2 Amelie Amelie | Web | 9. května 2012 v 18:40 | Reagovat

Moc pěkně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama